Jste zde

Evropské armádě říkejme pragmatické ano!

Ve stínu evropské návštěvy Donalda Trumpa, jeho tlaku na NATO a dokola opakované mantry výdajů na obranu ve výši 2% HDP, zaniklo vítězství jiného nového prezidenta. Emmanuel Macron a jeho silná víra v Evropskou unii by neměla ujít našemu zájmu. Vrací totiž na stůl téma společné evropské obrany. V dnešním nevyzpytatelném světě musí být Evropa schopna vzít odpovědnost za svoji bezpečnost více do vlastních rukou. 

Téměř před rokem jsme zažili šok z Brexitu a je jisté, že situace v Evropské unii není právě růžová. Nicméně 9. června 2017 se v Praze pod záštitou premiéra Sobotky chystá důležitá schůzka evropských politiků včetně předsedy Evropské komise Junckera k obraně. Chápu to jako velkou příležitost posunout tuto debatu z roviny úvah blíže k reálným rozhodnutím. Protože jednou z cest, jak se dostat z integrační deziluze, může být budování společných vojenských a bezpečnostních kapacit. Ne, nemám tím na mysli budování evropských tankových divizí a už vůbec ne nechat cizí politické elity rozhodovat o nasazení českých vojáků. Představuji si spíše národní jednotky v národní podřízenosti na politické úrovni, ale s přechodem do podřízenosti společného vojenského velitelství v době krize. To by předpokládalo jak výcvik podle společných programů a financování ze společného rozpočtu.

 

Nelze si nevšimnout určité skepse  v české společnosti vůči evropské integraci. Snažme se ale dívat na naši pozici v kontextu bezpečnostní situace v okolí Evropy a dlouhodobých bezpečnostních zájmů České republiky. Na Východě zůstává především velmi výbušná situace na východě Ukrajiny. Na jihu hoří konflikty v sužované Africe, a na Blízkém Východu najdeme všechny možné bezpečnostní hrozby od rozpadlých států přes terorismus a zdroje mezinárodní migrace.  Tyto regiony potřebují naši pozornost a je lepší pomáhat místním bezpečnostním silám, než problémy řešit teprve poté, co vstoupí na půdu EU. Chceme-li odstrašující případ, kde nezasahujeme v dostatečně silném EU rámci, přičemž bychom měli, podívejme se na dovolené v Itálii kousek přes moře do Libye. Nestabilní Libye představuje obrovské bezpečnostní ale i ekonomické riziko pro EU, a místní úřady dnes jen těžko zvládají v zemi obnovit pořádek a bezpečnost bez zahraniční pomoci. Unie musí mít více nástrojů ke zvládání krizí v našem sousedství. To si vyžádá více finančních prostředků a ochoty spolupracovat. Nechceme-li se ale v budoucnu jako Evropa stát pouhým objektem mezinárodního dění neschopným reagovat na vnější hrozby a doufat, že se o naši bezpečnost někdo postará, musíme být připraveni se o naši bezpečnost reálně a dlouhodobě starat.

Další články

Buď budeme ve vládě, anebo v opozici

První místopředseda sněmovny a nový šéf ČSSD Jan Hamáček považuje jednání s hnutím ANO za příležitost. Řekl to v rozhovoru pro Lidové noviny. V této fázi jsou na řadě programové shody.

Vodáckou premiéru Kateřiny Valachové jistil zkušenější Jan Hamáček

Flotila devíti loděk s posádkami v oranžových barvách vyrazila v neděli po poledni z nižborského kempu na téměř desetikilometrový úsek Berounky. V jejím čele byla kánoe, kterou vedl předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a exministryně školství Kateřina Valachová. Nešlo ale jen o vodácký výlet.

Jak lépe modernizovat naši armádu?

Vojáci jsou nuceni používat techniku, která byla vyrobena dřív, než se narodili. Ministr obrany Stropnický to nezměnil. Přečtěte si o tom v mém blogu.